Zpracoval: PhDr. Jiří Úlovec

Praha, duben – květen a listopad 2009

Janovi synové se rozdělili o majetek před rokem 1508, neboť tehdy držel Čimelice již samotný Jan mladší. Jak byli opatřeni Jiří s Petrem, bohužel nevíme, rodové Mladějovice však držel Aleš. S přídomkem „na Mladějovicích” ho nalézáme v soupisu šlechty Prácheňska, pocházejícím z doby kolem roku 1517. [51] Před rokem 1523 však statek přešel na jiného Jana, píšícího se Jan mladší pro odlišení od příbuzného Jana staršího držícího Čimelice. Pravděpodobně byl synem jednoho z bratří, není však známo, kterého. Počátkem dvacátých let vystupoval v řadě soudních pří. [52] 14. března byli pozváni na jednání do Kutné Hory v termínu 8. dubna Jan Tluksa z Vrábí na Čimelicích a Jan Tluksa z Vrábí a na Mladějovicích. [53]

Jan mladší se počátkem třicátých let 16. věku opět účastnil několika soudních pří. V roce 1532 pohnal k soudu Jana Těšetinského z Těšetin a obvinil ho z vraždy jeho mladějovického poddaného Jíry, téhož roku vedl spor s bratry Adamem a Jaroslavem ze Šternberka na Zelené Hoře ohledně dlužných sta kop českých grošů po zemřelém Ladislavovi ze Šternberka. [54] V roce 1534 byl s přídomkem „na Mladějovicích” uveden v tituláři české šlechty,[55] o dvě léta později je uveden mezi svědky poslední vůle Václava Švihovce ze Švihova. [56] V roce 1556 ho nalézáme v dalším tituláři české šlechty opět s přídomkem „na Mladějovicích”. [57] Za rok poté přiznával k berním účelům majetek v odhadní hodnotě 1 549 kop českých grošů. [58] To je poslední doposud známá zpráva o jeho osobě. Zanedlouho poté zemřel, zanechav veškerý majetek synům Kerunkovi a Hynkovi. Jeho synové, které August Sedláček považoval mylně za Janovy strýce, majetek převzali počátkem šedesátých let 16. věku.

Zajímavé je, že Kerunk byl uveden již v roce 1557 ve zmíněném odhadu majetku k berním účelům mezi šlechtici prácheňského kraje s částkou 3 384 kop českých grošů. [59] Kerunk byl poté zřejmě jakožto starší bratr veden coby držitel majetku, takže vystupoval v úředních záležitostech; je velmi pravděpodobné, že jeho mladší bratr Hynek tehdy ještě nedosáhl dospělosti, takže současně vykonával roli jeho poručníka. Proto ho nalézáme v roce 1564 v soupisu dlužníků zemské berně. [60] Správu dědictví po otci však dlouho sám nevedl. O dva roky později, tedy v roce 1566, totiž přistoupil k jeho rozdělení. „Tvrz pustá Mladějovice, dvůr poplužní s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, porostlinami,, potoky, ves Mladějovice, ves Sedliště, ves Pamětice, ves Drhkov velký se všemi lidmi osedlými i zběhlými, sirotky i vdovami, platy, kurmi, robotami, s dvory kmetcími, rybníky potočnými, s mlejny” a další příslušenství rozdělil tak, že jeden díl tvořil statek, který převzal Kerunk, kdežto bratru Hynkovi „za díl jeho z toho statku mladějovského dáti měl a zaplatiti dva tisíce půl čtvrtsta kop grošů českých”. [61] Hynka poté v dohodnutých termínech vyplatil, takže bratr v roce 1569 přiznal, že obdržel celou dohodnutou sumu peněz, kdežto vlastní statek zůstal v držení Kerunka Vrábského. [62]

Kerunk dosáhl v závěru šedesátých let vysokého věku, pročež se rozhodl pojistit majetek manželce a dětem. Jelikož si již dříve vyžádal o souhlas panovníka Ferdinanda I., který mu v roce 1563 skutečně vystavil tzv. mocný list, opravňující ho ke svobodnému nakládání s majetkem,[63] sepsal o šest let později závěť. Veškerý nemovitý majetek odkázal synům Janovi, Mikulášovi, Alšovi, Václavovi a Štěpánu Janovi, kdežto manželce Johance, rozené z Kaříšova, povolil užívat mladějovický statek do její smrti a dcerám zanechal po stu kopách českých grošů věna. Nad nedospělými syny pak ustanovil poručníky pod vedením manželky, jíž „přidal“ ku pomoci Bernarta Hodějovského z Hodějova, Pavla Korku z Korkyně, Jindřicha Dejma ze Stříteže a Mořice Chanovského z Dlouhé Vsi. [64] Ještě téhož roku pak zemřel, čímž jeho závěť vstoupila v platnost.

Správu mladějovického statku zřejmě řídila zpočátku vdova Johanka. Počátkem sedmdesátých let však dospěl nejstarší syn Jan a statek ihned převzal do vlastní péče za sebe i nedospělé bratry. Již v tituláři české šlechty z roku 1572 je proto uveden s přídomkem „na Mladějovicích”. [65] Ve správě Mladějovic poté působil několik let sám. Víme o něm, že mladšího bratra Alše nechal zapsat na studia v Praze, pročež v roce 1575 uzavřel se staroměstským měšťanem Jiřím Mikulášem Brněnským smlouvu na zajištění bytu se stravou. Snad při návštěvě bratra o rok později došlo mezi ním a novoměstským měšťanem Mikulášem z Klobouk ke konfliktu, neboť Jan přišel podle obžaloby v noci před Mikulášův dům, „dobyl kord a zranil jej na ruce”. [66] Upřímně řečeno, bratrova studia mu přinesla jen starosti. Po pravdě je však nutné konstatovat, že si je způsobil především sám, neboť řádně neplnil povinnosti dané výše zmíněnou smlouvou a dalšími dohodami. Jiří Mikuláš Brněnský sice záhy po roce 1575 zesnul, nicméně vdova Anna ztratila o pět let později trpělivost a pohnala Jana před soud pro dluh 77 kop míšeňských grošů. [67]

Téhož roku pak učinil obdobně staroměstský měšťan Jan Šernk pro dluh 38 kop míšeňských grošů „za jídlo, pití a koňský vobrok” a o rok později další staroměstský měšťan Faltýn Ficens pro částku 30 kop míšeňských grošů. [68] Výše uvedené soudy byly pro Jana Vrábského jistě velmi nepříjemné, ovšem současně musel řešit daleko složitější rozepři uvnitř vlastní rodiny. Rokem 1577 totiž vrcholil rozpor mezi bratry a matkou, která se snad pokusila znovu získat mladějovický statek, což bylo pochopitelně v rozporu s Kerunkovou závětí. Proti ní se proto postavili tehdy již dospělí bratři Jan s Mikulášem i s ostatními příbuznými. Sami si však přivodili potíže, neboť neplnili ustanovení závěti stran vyplacení sester. Samotný Jan proto přijal téhož roku 1577 oznámení, že matka Johanka se uvázala za asistence komorníka do držení vsi Pamětice, tvořící součást statku, pro dluh vzniklý nesplácením příslušných částek na dvě dcery. Proti se ovšem ihned postavili bratři, neboť se ztrátou vsi, byť i jen dočasnou, nesouhlasili. [69]

Rozkol s matkou se bratřím zřejmě podařilo zažehnat, nicméně jen co vyřešili potíže s dluhy v Praze, přihlásil se další věřitel. Situace se však podstatně zkomplikovala, neboť Jan Vrábský, který vystupoval v úředních jednáních za bratry, snad někdy koncem roku 1581 zemřel a k dovršení všeho zlého po sobě zanechal vysoké dluhy. A když pak zesnul 11. prosince téhož roku také jeho mladší bratr Mikuláš a byl pohřben v putimském kostele,[70] potíže nabyly mimořádných rozměrů. V téže době byl největším věřitelem Vrábských pan Vilém Malovec starší z Malovic, příbuzný jednoho z největších předbělohorských boháčů, Bohuslava Malovce. Když se nedočkal navrácení dlužné částky 1 500 kop českých grošů, obrátil se na soud a v lednu 1582 dosáhl zvodu na mladějovický majetek, totiž na „zámek pustej Mladějovice, ves Mladějovice, dvůr poplužní s poplužím, pivovarem, sladovnou, rybníky, sádky, potoky, lesy, háje, ves Sedliště, ves Pamětice, ves Bystřice, ves Mladotice, ves Drhovli velkou, ves Drhovli malou, dvory kmetcí s platem”. Jelikož půhon podával bez vědomosti o Mikulášově úmrtí, uvedl v něm, že dotčený majetek s dalším příslušenstvím vlastnil Mikuláš Vrábský jménem svým a svých bratří. [71] Jelikož Mikuláš tehdy samozřejmě již nežil, musel se do záležitosti vložit jeho příbuzný Aleš Vrábský, ustanovený jako poručník Mikulášových nedospělých bratrů. A byl to také on, komu se podařilo spor ukončit a s Vilémem Malovcem se dohodnout. Poté se ujal správy mladějovického statku a všech povinností vyplývajících z úřadu poručníka bratří Václava a Štěpána Jana. Již v roce 1584 musel opět vypovídat před soudem a urovnávat spor s Janem starším Vrábským na Drahenicích v majetkových záležitostech, jejichž kořeny tkvěly hluboko v minulosti, ještě za éry jeho bratra Jana mladšího Vrábského. [72]

Aleš poté řídil správu statku několik let v klidu. V roce 1589 se soudil s Kryštofem Častolárem z Dlouhé Vsi a Václavem mladším Kocem z Dobrše, které obvinil z útoku na poddaného Jana Kovandu z Pamětic, jehož v roce 1587 napadli kordy a způsobili mu zranění hlavy. [73] V roce 1589 pak byl uveden v dalším tituláři české šlechty, opět s přídomkem „na Mladějovicích”. [74] Když někdy během devadesátých let zemřel jeho bratr Václav, zůstala po něm vdova Sobina, rozená z Bukové, a sirotci Jan Jiří, Johanka a Kateřina. Mladějovický statek byl ještě před Václavovou smrtí zřejmě rozdělen na dva díly mezi oba bratry, kdežto třetí bratr Štěpán Jan držel statek Zdechovice. V roce 1598 si stěžovala vdova Sobina na pozůstalé bratry, že jí neposkytují peníze na výchovu dětí a pohnala je k soudu. Aleš Vrábský tehdy vypověděl, že si není vědom toho, že by si snad přivlastňoval majetek náležející sirotkům, ale uvolil se vyplatit vdově věno 1 500 kop míšeňských grošů zapsané na Mladějovicích a dalších 100 kop, jež kdysi půjčila manželovi. [75] Dokladem o splnění Alšova slibu je přiznání vdovy Sobiny z roku 1600 ohledně výplaty celé částky. [76] Ve stejné době, kdy probíhal spor s vdovou, pohnal Aleš k soudu Marše Čejku z Olbramovic na Brloze a požadoval po něm, aby před soudem vypovídal jeho poddaný Eliáš ze vsi Brloh, přistižený Alšovým poddaným Václavem Strouhou z Pamětic při pychu. Spor probíhající v létech 1598 a 1599, nakonec vyhrál. [77]

[51] SOA Třeboň – Historica Třeboň, i. č. 4430, fol. 1.
[52] Srovnej např. AČ 33, s. 399, č. 6420.
[53] AČ 9, s. 26-30, č. 462.
[54] NA – Komorní soud (dále KomS) 253, fol. D 7v (= fol. 70v) a 10, fol. C 18 (= fol. 70).
[55] Z Licka, Brikcí, Titulář, Praha 1534, fol. L 2.
[56] Státní oblastní archiv Třeboň – Cizí rody Třeboň, i. č. 393, sign. ze Švihova.
[57] Šud ze Semanína, Mikuláš, Titulář stavů, Praha 1556, fol. T 1.
[58] Placht, Otto, Odhad majetku stavů království českého z r. 1557, Věstník královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filologická, ročník 1947, č. IV, Praha 1950, s. 78, č. 64.
[59] Tamtéž, s. 78, č. 78.
[60] Kollmann, Josef, Berní rejstříky a berně roku 1567, Sborník archivních prací 13, 1963, č. 1, s. 169-246, zde s. 208.
[61] NA – Desky zemské větší (dále DZV) 59, fol. C 5v-6, vklad z roku 1569.
[62] Tamtéž, fol. C 5v, juxta.
[63] NA – DZV 16, fol. N 4-4v, vklad z roku 1569.
[64] Tamtéž, fol. N 4v-7.
[65] Černý, Jiří, Titulář, Praha 1572, fol. Y 4v.
[66] NA – KomS 64 (20 F), fol. L 18.
[67] NA – Desky zemské menší (dále DZM) 120, fol. B 1v-2.
[68] Tamtéž, fol. K 30v a dále SÚA – DZM 126, fol. E 19v.
[69] NA – DZV 16, fol. N 4v-7, juxty z roku 1577.
[70] Kolář, Martin, Nápisy ze XIV, XV. a XVI. věku na Plzeňsku, Klatovsku a Prácheňsku sebrané, Památky archaeologické a místopisné 9, 1873, s. 643-654, zde s. 652. Opis náhrobníku uvedl např. Soukup, Josef, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu píseckém, Praha 1910, s. 301.
[71] NA – DZM 139, fol. G 2.
[72] NA – DZV 66, fol. K 16-16v.
[73] NA – KomS 65, fol. G 17v-18 (= fol. 164-164v).
[74] Fauknar z Fonkenštejna, Sebastián, Titulář, Praha 1589, fol. X 1.
[75] NA – DZV 173, fol. K 25-27, vklad z roku 1599.
[76] Tamtéž, fol. K 25v, juxta.
[77] NA – DZM 219, fol. J 14-14v.